Srpen 02, 2017

Jak jsme zničili pověst jednoho oboru.

Zdá se mi, že reklamní prostředí je ve zdaleka největším balastu, co pamatuji. Na vině je několik faktorů, které se poslední dobou nakupily nebo vykrystalizovaly.

1. Online.

Digitál je velkým zásahem do tradiční reklamy. Jestliže dnes klientovi řeknete, že mu během tří let vybudujete značku, bude si myslet, že jste se zbláznili.

V době on-linu jde všechno hned, přesně a počitatelně. Budování vzdušných zámků je definitivně pasé.

 

2. Slabý marketing.

Marketingu dnes rozumí každý. Takřka kdokoli může dělat marketingového odborníka. A taky dělá. I to děvče, které ještě včera sedělo na recepci, a dnes nastoupilo na místo odcházejícího marketingového šéfa.

 

3. Opatrnost.

V době po krizové jdou do éteru i firmy, které mezitím vyrostly a které dosud neměly na „velkou“ reklamu pomyšlení, natož peníze. Jde většinou o české firmy, které si prošly různými obdobími neúspěchů, kdy dávaly všanc i svou vlastní budoucnost. Nicméně nějak se vždy protloukly, většinou proto, že vážily každou korunu. To, co si z krizí odnesly, je přeopatrnost.

Neumějí si představit, že by se svěřily jednomu subjektu, a proto vždy mají více rádců, které vzájemně porovnávají.

Že pak mají v hlavě ještě větší zmatek než před tím, si nepřipouštějí, neboť mají za to, že získaly, co potřebovaly, respektive že si vybraly od každého subjektu „to pravé“.

Kontinuita názorů je mnohdy druhořadá.

 

4. Nepředvídatelnost výsledku − obecně známý fakt.

Reklamní výsledek nelze garantovat. Proměnných, které nelze ve fázi vývoje ani nasazení kampaně ovlivnit, je tolik, že jenom nezodpovědný „střelec“ si dovolí zaručit se za výsledek.

 

5. Poradenství.

Reklamní trh vygeneroval mnoho hochštaplerů a pseudoodborníků, kteří během dvou dekád zdevastovali pověst reklamního businessu. Zničily mu kredit, který si vybudoval v devadesátých letech.

 

Je pravda, že je zde pár lidí, kteří disponují obrovskými zkušenostmi, znalostmi i nápady k vytvoření úspěšné kampaně. Občas je firmy i kontaktují, ale protože vědí, že výsledek jim ani tito odborníci nezaručí, a co hůř, chtějí za negarantované poradenství zaplatit, neměli tito matadoři reklamy zatím možnost stát se jakýmisi guru české reklamy, na jejichž jeden jediný hlas by firmy vsadily.

 

6. Důvěra.

Dovolím si tvrdit, že v žádném jiném oboru nehraje důvěra takovou roli jako při vytváření reklamy, kdy by měla důvěra panovat mezi agenturou a klientem.

Klasický business přístup − vytěžit z dodavatele maximum − zde nefunguje. Důvěra a spolehlivost jsou nade vším. Kdo tohle nepochopí, pohoří.

Důvěru jsme bohužel zašlapali do země. A to jde za námi, za reklamními agenturami, za naší ješitností, nabubřelostí, naší „absolutní pravdou“, která končí u dveří klienta, za jehož práh jsme málokdy dokázali dohlédnout.

 

7. Cena.

Firem poskytujících reklamní služby je zde tolik, že laik není schopen rozlišit, která z nich je důvěryhodná, poctivá, zkušená.

Proto zadavatelé rozjeli hru zvanou cena.

My jsme na tuto hru kývli. Cenou jsme chtěli vyhrát nad agenturou od vedle, a prohráli všichni.

Ztráta důvěry, online, cena za dílo, upovídaní reklamní pseudoodborníci a až nezdravá opatrnost firem nám namíchaly smrtící reklamní koktejl. Všem.

Nevkusná, necílená, otravující reklama, kterou spotřebitelé všemi možnými prostředky vytěsňují a blokují, je jasným důsledkem.

Říká se „místo obsáhlého popisování dejte ukázku“.

Tak tady je.

(Příběh o tom, jak česká světová tenisová jednička nespojila svou tvář s automobilkou typu Jaguar, s kosmetickou firmou L'Oréal ani s hodinkami Rolex, ale s konopným mazáním Mentholka.)

 

 

Published by: spravceobsahu in Nezařazené

Leave a Reply