Občas vyvstane otázka, zda je kreativní pojetí ještě dílem agentury, nebo již klienta. Nejde o nějaké filozofování, ale o otázku odpovědnosti. Jestliže zásahy, na které má klient jednoznačné právo, jsou natolik zásadní, že naruší koncept, neměla by agentura nést odpovědnost za výslednou funkčnost zpracovaného zadání.

Podvědomým chováním agentury je co nejvíce eliminovat ovlivňování ze strany klienta, zatímco klient chce přirozeně mít dílo co nejvíce pod svou kontrolou. Pak je velmi těžké, ne-li nemožné, určit, kde je hranice, kdy je ještě dobré a v zájmu věci zasahovat, a kdy už ne.

Zásadním bodem pro určení této hranice může být narušení konceptu, tedy za předpokladu, že agentura konceptuálně myslí i pracuje. Mám na mysli případ, kdy jde o natolik výrazný zásah do souladu grafické propozice spolu s významem textového sdělení, že již negativně ovlivňuje dopad na cílové skupiny. A abychom to ještě více zkomplikovali, neexistuje ta jediná pravda, ať na straně jedné, či na straně druhé.

Je špatné, když agentura vyžaduje nulový zásah do díla, jelikož má za to, že je to jen ona, kdo má pravdu. Stejně tak zadavatel, který požaduje, aby druhá strana garantovala, že prezentovaná práce je ta jediná správná. Jde o obecně známý fakt, že nikdo nemůže mít předem jistotu, že kampaň zafunguje podle předpokladů. Jak už bylo zmíněno, stanovit bod, kdy je do práce agentury zasaženo natolik, že už jde více o dílo zadavatele, nelze přesně určit. Z tohoto důvodu musí být vztahy postaveny na symbióze. Pokud symbióza funguje, vypadá to tak, že si obě strany rozumějí, spolupracují a vzájemně si důvěřují. Jenom tak mohou vzniknout věci, s nimiž jsou spokojeny obě strany, a to bez nějakého poměřování, jak dalece kdo negativně ovlivnil výslednou práci.