Někdy se zdá, že grafický design je tady vnímán jako nutné zlo. Jsou tendence se s grafickým designem vypořádat rychle, a s co nejmenšími ztrátami. Stejně jako se zlem.
Jako by se zapomínalo, že design je součástí tváře každé firmy. Zapomínalo na to, že grafický design má jedinečnou schopnost zasahovat nevědomí zákazníků. Dokáže je neverbálně oslovovat, zaujmout, a dokáže i vypovědět více než spousta textu.

V tomto ohledu vyvstává otázka, proč se vztah ke grafice stále tolik podceňuje.
Problém má dvě strany. Na jedné jsou tisíce grafiků, vesměs samouků nabízejících levně své služby. Na druhé pak posuzovatelé, co nemají schopnost posuzovat. Nemyslím tím, že by byli úplně bez vkusu, jen nevidí rozdíly v detailech. Nebo hůř, nezáleží jim na nich. Peníze jsou na prvním místě. Je to stejné, jako kdyby výrobek měl drobnou vadu, která je sice vidět, ale funkčnost produktu nijak neovlivní.

Je tady však jedno ALE. Výrobek si kupujete pro sebe, grafiku objednáváte pro firmu, kde nejste primárně zodpovědní za kvalitu grafického designu. Ve firmě jste zodpovědní za to, co se dá změřit, například za rozpočet, za výsledky. Bohužel neznám nikoho, kdo byl nucen ukončit svůj pracovní poměr za schvalování málo kvalitních grafických prací.

Stejně, jako kvalitní výrobek, ani s grafickým designem nejde přijít na „první dobrou“. Dobrá grafika vzniká tak, že je několik nápadů, z nichž postupně odpadávají ty méně životaschopné. Odpadávají v čase, který způsobuje jiné pohledy, jinou optiku. K tomu je potřebný čas, a čas jsou peníze. „vítězný“ nápad, nebo-li pojetí, je stále jen začátek, protože dále je potřeba si s návrhem hrát, zkoušet, nechat uležet, zkoušet jinou typografii, přemýšlet, opět zkoušet, posuzovat, měnit. A opět jsme u času. Čas je v dnešní době luxus, ale vyplatí se, protože na konci je práce, které nelze nic vytknout. Snad i dokonalost. Ať se nám to líbí, nebo ne, nastává doba dokonalosti. Ve všem, i v grafickém designu.

 

Martin Lidický